Cromwell je britsky 6-kovy stredný tank

Cromwell bol vyvinutý v 1941-1942 BRC & W. Celkom
1070 vozidiel boli masovo vyrábané od konca 1943 až 1945. Boli široko používané
britskou armádou v severozápadnej Európe kampani 1944-1945 . Cromwell , alebo
" Cromite " , je všeobecne známy ako stredný tank s výbornou ovládateľnosťou
, ktorú nemôže poskytnúť žiadny iný 6 stredný tank, ale za cenu pomerne slabého
pancierovaniai . Jeho Vickers HV delo je porovnateľná s nemeckou 75mm L / 70 ,
takže je vhodný pre vysokorýchlostné lemujúce manévre a tiež dlhý a stredný
dosah palebnej podpory . Dajte si pozor na nezvyčajne zlé hodnoty disperzie ,.
Jeho impozantný pomer výkonu k hmotnosti a ovládateľnosti môže dovoliť , aby
aktívne scout , kľukaté ľahko vyhnúť sa nepriateľskej paľbe ,

Výhody
a nevýhody

Výhody

Výborná ovládateľnosť, zrýchlenie a rýchlosti porovnateľné s mnohými ľahkých tanko. Slušný
dohlad a kamufláž.Dobre zbraň s vysokou kadenciou a dobrou penetráciou, rovnako ako dobrou presnosťou .Skvelé pre sprievod pomalších tankov. Rýchlosť umožňuje vyhnúť sa pomalým tankom.

Nevýhody:

Skôr slabé pancierovanie zriedka  vie odraziť. Zraniteľné k modulu poškodeniu. Kruté disperzné hodnoty, školenia pre dobrú jazdu a snap záber je dobrý nápad.

Výkon

Cromwell
spája vysokú rýchlosť, zrýchlenie a ovládateľnosť s primerane silným a
rýchlopalebným delom. Je to jeden z najlepších streďakov, ale majte na pamäti,
že vaša rýchlosť je vaša jediná obrana. Jeho pancier je náchylný a  citlivá na 105 mm alebo 122 mm HE granátov, a
to najmä na jej veľmi tenké bočného panciera. Na rozdiel od ostatných tier 6
médií, získava len málo výhod, od trupu nadol a tiež jeho vežička, je slabo
zaoblen, ako napr T-34-85 , ani nieje vybavený silným delom ako mnohé ďalšie
nemecké alebo americké tier 6 stredných tankov.

Vzhľadom
k svojej vysokej mobilite, mal by byť hraťelny ako lahký tank a - ak je to
možné  zároveň fungovať ako celkom dobrý spoter
a sniper (aj keď rýchlosť je trochu pomalý). Prípadne, jeho výkonný zbraň umožňuje
tiež menej agresívne, priaznivejšie herný štýl.

Všimnite
si, že Cromwell má takmer žiadnu depresiu pri pohľade späť, takže buďte opatrní
s prielomov na kopci.

Historické
Info

Cruiser
Mk VIII známy ako Cromwell (A27M) bol jeden z najúspešnejších sérií cruiser tankov
postavených Británii za druhej svetovej vojny. Tank Cromwell, pomenovaná po
vodcovi anglickej občianskej vojny Oliver Cromwell, bol prvý tank v britskom
arzenálu kombinovať viacúčelové zbraň, vysokou rýchlosťou od výkonnej a spoľahlivej
Meteor motora, a rozumné pancierovanie, to všetko v jednom vyváženého balíka.
Jeho dizajn sa stala základom tanku Comet. Cromwell a Centaur líšia v použitom
motore. Kým Centaur mal motor Liberty of the predchodca krížnika tankov
Crusader, Cromwell mal podstatne silnejšie Meteor. Okrem rozdielov motora a
súvisiace prenosových, dva tanky boli účinne rovnaké a mnoho kentauri postavené
dostali Meteor, aby boli Cromwells.

Tech údaje stránka WOT

Odporúčané vybavenie

Kompatibilný Spotrebný materiál

Vývoj

Katastrofální porážka ve Francii a hlavně boje v severní Africe dovedly britský generální štáb k hořkému závěru, že armáda nemá obrněný prostředek, kterým by mohla čelit rychle modernizovaným německým tankům a samohybným dělům. Proto na podkladě zkušeností z dosavadních bojů vypsal na přelomu let 1940 a 1941 požadavky na nový tank, který by mohl konkurovat německým tankům.^[zdroj?] Jeho vývoj se však neuvěřitelně protáhl.^[zdroj?] Až na podzim roku 1943 byl dokončen vývoj silnějšího motoru^[zdroj?] a Cromwell dostal i nový kanón ráže 75 mm. Tato konfigurace nesla označení Cruiser Mk VIII Cromwell IV. Zanedlouho se rozjela sériová výroba a do konce války se stal Cromwell a jeho verze nejrozšířenějším britským tankem. Celkem bylo vyrobeno 4016 kusů.^[zdroj?] Cromwell se stal nejrychlejším tankem druhé světové války, když na silnici dokázal jet až 64 km rychlostí. Účinností kanónu a odolností pancíře však byla oproti novým německým tankům i samohybným dělům slabá. Velké nebezpečí představoval u Cromwellů zážehový motor, tank se po zasažaní často vznítil. Z hlediska oprav a údržby měl oproti německým tankům výhodu jednoduchosti a spolehlivosti.

Bojové použití

Cromwelly IV byly poprvé bojově nasazeny v bojích po vylodění spojenců v Normandii. Jako první jimi byla vyzbrojena zejména 7. tanková divize, která proslula v severní Africe jako Pouštní krysy. Ukázalo se, že Cromwelly jsou srovnatelné se staršími německými tanky Panzer IV a menšími samohybnými děly, ale s Panthery a Tigery se měřit nemohly. Britským tankistům se doporučovalo, aby využili vynikající pohyblivosti svých tanků a svízelné situace řešili rychlým únikem. Velitel britských sil generál Montgomery nasadil Cromwelly 2. armády do kombinované výsadkové a pozemní operace Market Garden v Arnhemu. Československá tanková brigáda vyzbrojená Cromwelly IV. a VI. se zapojila do obléhání a dobývání pevnosti Dunkerque, kde se v prudkých bojích bránilo asi 12 000 vojáků Wehrmachtu a Waffen-SS. Na jaře roku 1945 velitel Československé armády generál Ingr žádal spojence o zapojení naší brigády do osvobozování Československa. Nakonec se mu ale podařilo uvolnit jen necelých 150 československých vojáků, kteří s Cromwelly dorazili do osvobozené Plzně až 9. května.

Seznámení s vozidlem

E 100 je běžným účastníkem v bitvách vysokých úrovní, a to z několika důvodů. V první řadě jde o produkt efektivní německé produkce, s tuhým pancéřováním a silným kanónem, jehož chce mít na své straně každý. Vzhledem k masivním pásům a představnému pancéřování na stranách je velmi účinný pro taktiku "side-scraping", tedy využívání rohových objektů ke skrytí slabšího předního plátu a odrážení střel svým bokem pod ostrým úhlem. A nakonec se nelze nepozastavit nad ohromujícím množstvím výdrže - 2 700 HP, která z něj hned po Mausovi s 3 000 HP dělá druhé vozidlo s nejtužším kořínkem.

Tank jako takový má však několik slabin, s nimiž by zkušený tankista měl během zápalu boje počítat. Předně jde o velké, těžké a relativně pomalé vozidlo. To znamená, že jakmile se rozhodnete pro směr a cíl cesty, už prakticky není cesty zpět. A nejen to. Přestože jeho 15cm kanón dokáže zasadit zdrcující údery se svým vysokým "alfa" poškozením, v porovnání například se stíhači tanků stejné úrovně jeho přesnost, čas zaměření i nabíjení dokáží zklamat, a to hlavně v případě, kdy je nepřítel trochu dál a pohybuje se. Nakonec je potřeba uvést na pravou míru zkazky o legendárním pancéřování, které je možná relativně spolehlivé, přední plát ale není kdovíjak naúhlovaný a je proto potřeba mu občas "pomoci" pár stupni navíc. To samé platí i pro jinak mohutnou věž, která se může zdát dostatečně naúhlovaná, ale zvláště zepředu je poměrně plochá a tak se vyplatí chránit se proti příchozí palbě dodatečným natočením. V opačném případě hrozí, že při střetu s vysokými kalibry dojde k penetraci. A jak už jsme naznačili výše, chraňte si spodní plát předního pancéřování - ten se dá považovat za největší slabinu vozidla. Průraz spodního plátu nezřídka znamená kolaps motoru kvůli převodovce, která se tu nachází, jak už je u německého designu obvyklé.

Taktika při řízení E 100 je poměrně jednoduchá - nahrňte se do první linie a zatlačte protivníka svou nekompromisní silou. S ohledem na nepřesný kanón je důležité klást prioritu na blízké cíle a střetávat se s protivníkem v boji nablízko. Je potřeba znovu připomenout důležitost ochrany spodního plátu vozidla a s tím jde ruku v ruce i využití podpory spoluhráčů, kteří Vás ochrání před mrštnými protivníky. Mnoho řidičů E 100 se snaží vykompenzovat podprůměrnou penetraci kanónu použitím prémiové HEAT munice. Takový postup je možná zprvu výhodný, nicméně pokud vezmete v úvahu cenu jednoho takového náboje, pak se nelze divit, že zůstanete v červených číslech. V takovém případě i velmi dobré bitvy budete nejspíš dotovat nemalou sumou. Pokud máte alespoň základní přehled o slabinách nepřátelských tanků, pak by Vám nemělo činit problém je prorazit i se standardními granáty, zvláště při boji nablízko. Naopak odstřelování protivníků zdálky je velmi problematické a ani střely HEAT Vám s přesností nepomůžou. Pakliže nemáte na vybranou, pak je výhodné nabít explozivní (HE) munici, které stačí zasáhnout cíl kdekoli a přesto způsobit alespoň nějaké poškození. Nepustíte své oběti zrovna žilou, alespoň ji však vyděsíte a je tu určitá možnost, že způsobíte kritické poškození jednomu či více modulům vozidla, což se v konečném důsledku může ukázat jako vítězný faktor.

Nakonec jen taková poznámka bokem. Tento tank je v komunitě některými hráči přezdíván jako "noob magnet" - tedy vozidlo, jehož teoretická síla láká špatné či nezkušené hráče. V důsledku toho jsou řidiči E 100 často podezříváni svými spolubojovníky. Tato neradostná situace však může zafungovat ve Váš prospěch. Pokud Vás totiž podceňují Vaši spoluhráči, je dost možné, že se stejně zachová i nepřítel. Takový protivník si nebude dávat pozor a bude dělat chyby - ať už to znamená, že Vám "nastaví bok", nebo si dá načas při míření na Vaše slabiny. Využijte těchto chyb a vymáchejte jim v tom obličej!

Tankový tip: Vaše pancéřování stejně jako Váš kanón z Vás dělají nebezpečného protivníka, a tak budete pro nepřítele vysokou prioritou. S ohledem na Vaši pomalost a velikost se připravte, že Vaší směrem bude létat hodně střel, a to především z vrchu. Ano, i E 100 je oblíbeným cílem dělostřelectva, a tak byste měli zvážit instalaci supertěžké protistřepinové vložky. Toto vybavení Vám zvýší ochranu proti dopadům explozivních nábojů dělostřelectva a stejně tak zvýší šanci na přežití u Vaší posádky. V důsledku toho budete pro dělostřelce těžším oříškem k rozlousknutí.

Abyste na bojišti dosáhli nejvyššího možného výkonu, doporučujeme instalaci následujícího vybavení:

Vylepšená ventilace 3. třídy		Hydraulický nabiják pro děla velkých ráží		Vylepšený pohon děla

Dále, pro Vaši posádku doporučujeme tyto schopnosti a specializace:

Velitel
Střelec
Řidič
Radista
1. nabíječ
2. nabíječ

Jako vždy, považujte prosím tento výběr vybavení a schopností posádky jen za orientační. Nebojte se sami experimentovat a najděte, co funguje nejlépe pro Vás.

Z histórie

Supertank E - 100 Projekt tanku E-100 byl konkurenční projekt firmy Henschel k tanku Maus , vycházel z návrhu VK 7001 (vylepšeného tanku Tiger II s 128 mm kanónem). 140 tunový tank měl pohánět motor Maybach HL 234 o výkonu 590 kW. Tank měl být vyzbrojen kanónem 12,8 cm KwK 44 L/51 se spřaženým kanónem 7,5 cm KwK 44 L/36,5 a kulometem MG 34 ráže 7,92 mm. Kromě 150 mm kanónu se uvažovalo i kanónu 17 cm KwK 44.  

Supertěžký tank E-100 (Entwicklungs-typ - vývojový typ) byl nejtěžším strojem z připravované série nových tanku pro německou armádu. Série zahrnovala všechny kategorie tanků od lehkých až po supertěžké. Na rýsovacích prknech vzniklo pět typů a to... E-10 lehký tank hmotnostní kategorie 10-15 tun, E-25 (25-30 tun) bezvěžový stíhač tanků vzhledově připomínající PzJgr 38 Hetzer, E-50 o hmotnosti okolo 50 tun jako nástupce řady PzKpfw IV a PzKpfw V Panther, dále pak E-75 (75-80tun) což měl být těžký tank nahrazující stroje PzKpfw VI Tiger I a Tiger II a nakonec E-100 tank nejtěžší hmotnostní kategorie 130-140 tun. Bezesporu je jasné, že posledně jmenovaný stroj byl ze všech ostatních typů nejméně potřebný. Při předložení projektu kompletní "E" série k posouzení, se však Adolf Hitler díky své posedlosti gigantománií rozhodl dát zelenou pouze supertěžkému E-100.

Vývojové práce započali na počátku roku 1943 ve firmě Adler pod vedením šefkonstruktéra dr. Jensche a již ke konci roku začala stavba prototypu. Ten však nebyl do konce války zkompletován díky neustále snižované prioritě ze strany Waffenamtu (zbrojní úřad) a v dubnu 1945 byl ukořistěn spojeneckými vojáky na zkušebním polygonu Sennelager. V červnu byl tento nedokončený prototyp i s kompletní dokumentací převezen do Velké Británie k detailnějšímu prozkoumaní.

Z technického hlediska byl E-100 pozoruhodný supertěžký tank mimořádné pohyblivosti při velké palebné síle a silném pancéřování, narozdíl od o 49 tun těžšího "couravého" Mause. Za účelem urychlení vývoje byla některá řešení jednotlivých částí konstrukce převzata z těžkého tanku PzKpfw VIb Tiger II. Taktéž věž byla ze stejného důvodu odvozena od věže navrhované původně pro supertěžký tank Mause, - kdy se ještě počítalo s kanónem ráže 150mm nakonec se ale od této verze upustilo - kterou stačilo jen lehce přizpůsobit.

Všechny tanky série "E" měly mít revoluční řešení - počítalo se s umístěním pohonné jednotky do přední části vany a s umístěním hnacích kol do zadní části podvozku. Po zavrhnutí ostatních strojů ze série se rozhodlo nezavádět pro jediný typ tuto novinku a použilo se podle tehdejšího německého standardu, uložení v zadní části stroje a energie motoru byla přenášela na hnací kolo vpředu pomocí hřídele. Kolos měl na každé straně podvozku po osmi zdvojených pojezdových kolech, umístněných v dvouřadovém řazení. Stejně jako u modernějších tanků té doby již nebyly použity kladky, ale vrchní část pásů dosedala přímo na pojezdová kola.

Použité pásy měly šířku 1 000mm, měrný tlak na půdu činil 1,43 kp/cm2 V případě železniční přepravy by bylo nutné i při použití speciálního vagónu - pro jeho velkou šířku a váhu stejně jako u Mause nebylo možné použít standardní vagón - použít přepravní 540mm pásy. Při použití těchto úzkých pásů bylo nutné sejmout těžké postraní pancéřové platy a odmontovat přední části pojezdových kol.

Pohonnou jednotkou byl dvanáctiválcový motor Maybach HL 230 P30 s výkonem 700hp při 3 000 otáčkách (používaný i v tancích Tiger II). Supertěžký stroj byl s tímto motorem silně podmotorován - což byl neduh většiny německých těžkých tanků - a jeho nejvyšší rychlost by činila pouhých 23km/h. Konstruktéři si tohoto nedostatku byli vědomi a pro sériovou výrobu se počítalo s novějším motorem Maybach HL 234, který vybaven turbodmychadlem za stejných otáček dával výkon 1 200hp což umožňovalo kolosu dosáhnout maximální rychlosti o téměř 40km/h. Hodnoty rychlosti jsou pouze vypočítané pro pohyb po silnici, nicméně rychlost při použití druhého jmenovaného motoru byla obdivuhodná zejména v porovnáním s výkonem polovinu vážícího tanku Tiger II.

K použití u obou motorů se jako nejvhodnější ukázala převodovka od stejné firmy, byla to Maybach Olvar 40 12 16 B (používaná i v tancích Tiger II). Umožňovala řadit osm stupňů vpřed a čtyři vzad. Spotřeba pohonných hmot činila 1 000 litů na 100km, což nebylo mnoho v porovnání se stroji Tiger II (750l/100km při 69 tunách ) a  Maus (1 400l/100km při 189 tunách). V zadní části trupu za věží se nacházela soustava větráků a sání k motoru krytá nastavitelnými pancéřovými žaluziemi. Taktéž zde byla umístněna dvoumetrová anténa radiostanice Fu 5 která se nacházela na pravé straně korby.

Na zadním čele korby byly instalovány dva výfuky - s ústími zahnutými směrem za vozidlo - chráněné plechovými kryty. Věž jak již bylo řečeno je odvozena od věže tanku Maus . Za zmínku stojí snad jen masivní větrák na stropě, umístěný kousek dozadu od pomyslného středu věže. K otáčení měla být použita hydraulika od původně plánovaného elektromotoru se upustilo. Po stranách věže byly dva pevné průzory. Ostatní zůstalo víceméně stejné, samozřejmě s menšími úpravami které si vyžádalo osazení zbraní větší ráže.

Posádku mělo tvořit šest mužů - velitel, střelec, střelec/nabíječ, nabíječ, řidič a radista/střelec. První čtyři jmenovaní nastupovali do tanku skrz dva poklopy na střeše věže, řidič a radista měli k dispozici lichoběžníkové vstupní poklopy v přední části trupu. V podlaze se také nacházely dva únikové poklopy pro případ nouzového opuštění pod palbou. Zajímavostí je že díky použití kanónu větší ráže při zachování umístnění pohotovostní zásoby munice v zadní části věže (jako u tanku Maus), bylo nutné skládat při boji obě sedačky nabíječů.

Velitel, střelec a řidič měli k dispozici plně otočný periskop, radista jen pevný. Pancéřování supertěžkého tanku E-100 bylo úctyhodné a až na slabší boky trupu stejné jako u tanku Maus. Čelo trupu mělo 200mm, strany po 120mm a zadní stěna 150mm, dno 40mm, strop vany 40mm místy až 80mm. Síla pancíře věže byla vpředu 240mm, po stranách i vzadu pak 200mm, strop 40mm.

Výzbroj byla úctyhodná 

Věž měla být osazena kanónem ráže 150mm KwK44 L/38 nebo 174mm (nejspíš by vznikaly obě verze), nalevo pak byl lafetován kulomet MG 42 ráže 7,92mm. Druhý kulomet byl umístěn vpředu u radisty a měl být dodatečně vysunován při boji. Posádka měla mít k dispozici vedle svých osobních zbraní (pistole Walter P 38), také na svou dobu skvělou útočnou pušku StG 44 (Sturmgewehr 44).

V době kdy stroj padl do rukou spojenců byla kompletně dokončena vana spolu s pohonnou jednotkou a vnitřním vybavením. Pásy stejně jako testovací věž (mnohatunové závaží ve tvaru požadované věže) byly nalezeny připravené k montáži, nikdy však již nedošlo k osazení. Supertěžký tank E-100 by byl rozhodně bojeschopnější či použitelnější stroj nežli jeho konkurent tank Maus . Pravdou je že i když pomineme náročnost výroby při tehdejší ekonomické situaci Německa a připustíme rozjetí sériové produkce těchto kolosů, jednalo by se jen o prodloužení agónie prohrávající Třetí Říše.

TIGER I

       doporučené doplnky     

d

TOG II